V roce 2018 jsem se vrátila do Čech po několika letech života v zahraničí a cítila jsem, že to stále není místo, kde bych se chtěla usadit. Měla jsem před sebou ještě několik měsíců, než se rozhodnu, co dál, a v té době jsem se rozhodla odjet do Indie, která mě svou kulturou dlouho přitahovala. Odjela jsem do jógového ashramu, kde jsem nějaký čas praktikovala jógu, a nakonec jsem se rozhodla svůj pobyt prodloužit. Neměla jsem konkrétní plán. Indie mě ale od prvního okamžiku fascinovala. Nebyla to jednoduchá země na cestování, ale cítila jsem se tam překvapivě živá. A tak jsem pokračovala bez jasného směru a nechávala se vést tím, co přicházelo.
Cesta mě postupně zavedla do oblasti, která je známá svou dlouhou tradicí řemesla. Většinu času jsem trávila na trzích a mezi místními výrobci. Spíš než hotové produkty mě přitahoval samotný proces, způsob práce a vztah lidí k tomu, co vytvářejí. Na jednom z trhů jsem vešla do malého obchodu, kde jsem si pořídila svůj první kožený zápisník s kamenem. Vyráběl ho muž, který ho v tu chvíli dokončoval. Zůstala jsem tam déle, pozorovala jeho práci a obdivovala zručnost, se kterou jednotlivé části vznikaly. Vyměnili jsme si kontakt a já odešla s myšlenkou, že se mu možná někdy ozvu.
Další cesty mě zavedly do různých částí Indie, včetně míst, která mají pro hinduismus silný význam. Právě tam jsem začala trávit víc času a postupně se zamilovala do kamenů, především do měsíčního kamene a labradoritu. Začala jsem se učit vyrábět šperky a vytvářet jednoduché kousky, které se postupně staly mými osobními talismany. Ocitla jsem se také v malé dílně, kde se pracovalo se stříbrem, a i tam jsem trávila hodně času pozorováním a učením se základům řemesla.
Když jsem se vrátila do Čech, přivezla jsem si několik těchto kousků s sebou jako dárky pro mé blízké. Všem se moc líbily a měly opravdu velký úspěch. Po nějakém čase jsem se tak znovu spojila s řemeslníky a začali jsme spolu tvořit na dálku. Nejprve šlo jen o pár kousků a jednoduché návrhy, které vycházely z toho, co jsem si sama oblíbila a nosila.
Ke vzniku Ashariyi to tehdy bylo ještě daleko. Byly to spíš začátky, ve kterých jsem se snažila přenést kousek toho, co jsem v Indii zažila, do prostředí, kde jsem žila. Značka se od té doby výrazně proměnila, ale hlavní esence zůstává stejná. Vztah k řemeslu, k lidem, se kterými spolupracuji, a k věcem, které vznikají pomalu.
Budu velmi ráda za Vaše komentáře:))